Pochybnosti. 1/05/12/2020 //facebook
Rád bych touto cestou pozdravil hloubavé a zkoumavé lidi. Jsou věci kterým nějak nemohu porozumět. Chtěl bych se s vámi o nějaké podělit.
- Třeba teorie velkého třesku. Nechápu třeba, jak z jednoho bodu může vzniknout náš vesmír. Podle této teorie se splaší jakýsi bod (někde-kdesi) a z toho bodu napřed vznikne čas, pak prostor a do něj expanduje náš vesmír. To asi takhle nebude. Podle mého názoru bude pravda mnohem jednodušší. Domnívám se, že se srazily dva objekty třeba typu černá díra a to samozřejmě rychlostí světla. To by vysvětlovalo například tu rychlost elektronů na orbitu. Také skutečnost, že tady byl už předtím nějaký vesmír by vysvětlovalo tu záhadnou temnou hmotu. Asi to nebyl tak úplně prázdný prostor. Něco nám tady prostě zůstalo z minulosti. Je to jednoduché a prosté vysvětlení.
- Čas. Další věc nad kterou mi zůstává rozum stát. Naprosto nechápu, jak někdo může tvrdit, že čas vznikl až po velkém třesku, nebo dokonce, že se při vyšších rychlostech čas zpomaluje. Podle mého názoru čas tady byl před velkým třeskem a bude tady i potom až tento vesmír dávno zanikne. Docela mi vadí, když někdo tvrdí, že při vysokých rychlostech se čas zpomaluje. To co se zpomaluje to bohužel není čas. To jsou pouze atomové hodinky, kterými se snažíme ten čas měřit, ale samotný čas běží pořád dál svým neměnným tempem. Všechny hodiny, i ty mechanické, mají tendenci se zpomalovat, to ovšem neznamená, že když se zastaví, zastaví se i čas. Také tvrzení, že se atomové hodiny zpožďují při vysoké rychlosti není tak úplně přesné. Atomové hodiny se totiž zpožďují pouze jsou-li vystaveny zrychlení(zpomalení, gravitaci atd). Při ustálené rychlosti se nezpomalují.
- Foton. Dnes je to hodně kontroverzní téma. Poslední výzkumy tuhle částici úplně zpochybňují, foton totiž nemá klidovou hmotnost, takže si mnozí myslí, že to prostě částice není, navíc je světlo částí elektromagnetického spektra, takže se naskýtá otázka jestli se s chudákem fotonem nakonec nebudeme muset rozloučit.
Jednoduše foton popisují tahle 4 fakta:
1) foton se ve vláknu žárovky nevyskytuje(za studena)
2) aby mohla žárovka emitovat fotony potřebuje přívod vnější energie
3) foton nemá klidovou hmotnost
4) foton nereaguje na magnetické pole
Co to tedy je? Zdá se vám to jako hádanka? Myslím, že pro většinu z vás asi ne. Tato teorie je taková, že průchod elekronů vláknem ze zdroje způsobí, že se elekrony ze zdroje srazí s elektrony, případně i s jádrem, ve vláknu a tím dostanou další energii, která jim dodá rychlost o něco větší než je rychlost světla. Od téhle chvíle se veškeré podmínky zásadně mění. Vzhledem k tomu už není elektron zachytitelný dalšími atomy v okolí a tak unikne i z vnitřku hmoty ven jako záření. Pro mnohé odborníky je nepřijatelná zejména ta skutečnost, že by elektron mohl mít vyšší rychlost, než je rychlost světla, ale je nutné si uvědomit, že tato částice není nehmotné fluidum nýbrž hmotný objekt, třeba jako fotbalový míč. Kopnete-li do míče málo, letí pomalu, kopnete-li do něj hodně, letí rychle. To, že elektron dostal do vínku při zrození rychlost světla, ještě neznamená, že tuto rychlost nelze změnit.
Proč nelze změřit jeho klidovou hmotnost? Špatně položená otázka. Zeptám se lépe. Co se stane s fotonem, unikne-li do našeho, řekněme stabilního prostředí? Bez přístupu k vnější energii se bude jenom zpomalovat až znovu dosáhne rychlosti světla a nějaký atom jej polapí. Tento proces je ovšem chaotický, nepředvídatelný jinými slovy nahodilý. Všechny měřící přístroje co máme k dispozici, myslím tím úplně všechny, jsou složeny z atomů, jejichž elektrony obíhají rychlostí světla takže jimi fotony pronikají jako nůž máslem, prosakují nebo chaoticky narážejí. Tomu také odpovídají ty nejasné nebo řekněme neprůkazné výsledky, které zdánlivě nedávají smysl.
Proč foton nereaguje na magnetické pole? Lze vyzkoušet třeba tak, že u rozsvícené žárovky pohybujeme magnetem. Světlo se nijak nekroutí. Vysvětlení je zcela jednoduché. Magnetické pole je nehmotné fluidum a tak se šíří prostorem rychlostí světla. Tedy, z našeho pohledu, pouze rychlostí světla, takže mu fotony, které jsou rychlejší, jednoduše unikají. Tato teorie, ač je pro mnohé nepřijatelná, se dá ověřit těmito dvěma pokusy.
Krátkodobý pokus: Vezměte nabitý akumulátor z auta 12V, jako zdroj ideálně vyhlazeného proudu, a zapojte do obvodu žárovku, nejlépe vysoce svítivou, třeba H4, a před ni a za ni zapojte přesné ampérmetry. Je-li tato teorie správná, potom se musí vstupní proud do žárovky lišit od výstupního. Rozdíl bude ve vyzářených elektronech. Tento pokus bych si vyzkoušel i doma(jsem elektronik), ale bohužel to vyžaduje extrémně přesné laboratorní přístroje, protože odhaduji rozdíl v proudech řádově na pikoampéry případně ještě méně a takové přístroje nevlastním. Tento pokus by stálo za to vyzkoušet i při nabíjení akumulátoru.
Dlouhodobý pokus: Testovat by se to také mohlo na úbytek materiálu. Před vlastním pokusem bych si žárovku zvážil na přesné váze, pod mikroskopem si prohlédl jak vypadá povrch vlákna a zdali je vnitřek baňky zcela prázdný. Po dlouhodobém používání, cca několik měsíců až let, bych vážení zopakoval a také si prohlédl ten povrch. S těmito výsledky by už se daly vyvodit závěry, jestli se na tvorbě fotonů podílejí pouze elektrony(váha bude stejná) nebo i jiné částice z jádra(váha bude menší). Nechci nikoho lanařit, bude to asi drahý špás, ale myslím, že za pokus to stojí. Doufám, že se tímto podaří foton zachránit.
- Ještě jeden problém na závěr, který mi nesedí. Je to tvrzení, že nelze urychlit hmotné těleso na rychlost větší než je rychlost světla. Za prvé ta rychlost. Vůči čemu? Vůči mě nebo Frantovi co jede proti mě po silnici? Rychlost je totiž vždy relativní(vůči čemu?). Také tvrzení, že těleso s nabývající rychlostí má stále větší klidovou hmotnost je určitě špatně. Hmotnost se totiž odvíjí od množství elementárních částic(a součtu jejich hmotnosti) v tělese a pokud se počet nemění, nemůže se měnit ani jeho klidová hmotnost. Tato teorie pochází z původní teorie relativity a to od rovnice m=L/c2,
která vede k mnoha neoprávněným spekulacím. Nakonec se to nelíbilo i samotnému tvůrci, panu Einsteinovi, a tak tu rovnici později přepsal do dnes známější podoby e=m*c2. Tady už je definice jasná a nemůže docházet ke spekulacím. Energie stojí v rovnici hezky nalevo, jakožto veličina počítaná a hmotnost s rychlostí, jakožto veličiny dané, vpravo.
I tak si však myslím, že tato rovnice, která popisuje množství energie ve hmotě, nebude tak úplně správně. Zkusme se na to podívat ze dvou extrémů. Vezměme si kilogram těžkého materiálu, třeba uranu, dejme ho do jaderné bomby a přivoďme explozi. Dojde k totální destrukci hmoty a uvolnění 100 procent energie. Tato energia se skládá ze dvou částí. Při rozpadu elektronového obalu se uvolní řekněme atomová energie a při rozpadu jádra dojde uvolnění jaderné energie. A teď případ z opačného extrému. Vezměme jeden kilogram tekutého vodíku a proveďme opět totální destrukci. Dostaneme atomovou energii? Určitě ano, ale jadernou už nikoli. V jádru vodíku je totiž jenom jedna částice, takže k nějakému rozpadu jádra tady nemůže dojít. Tato energie nám bude ve výsledku scházet. Můžeme tedy tvrdit, že energie obsažená ve hmotě je přímo
úměrná hmotnosti? Tady bych byl velmi opatrný. Energie skrytá ve hmotě je ovšem obrovská, spíše gigantická, což by vysvětlovalo kupř. to záhadné chování létajících objektů, kterým říkáme UFO, nebo i takový řekněme běžnější fenomén, jakým je třeba kulový blesk. Ale o tom třeba někdy příště. Tím chci říci, že špatný či nevhodný výklad může způsobit mnohé.
No nebudu to dále rozvádět. Je tady spousta věcí, které asi nikdy nepochopím. Všechno je to na mě nějaké až příliš relativní..
Chápu, že budete mít hodně výhrad. Berte to jenom jako názor člověka z venku, který se dívá dovnitř. Do těhle věcí nedělám, jenom je sleduji, ale zabývám se něčím podobným. Tímto bych chtěl zjistit, jestli je zde možné takovéhle články vůbec publikovat. Pokud ano tak se příště pokusím předložit jednu hádanku. Jedná se o přístroj, který je spojen s jedním celkem exotickým fyzikálním jevem. Byl bych moc zvědavý, jestli to někdo uhodne. Přeji Vám pěkný den.
Tohle je ten článek, který jsem se pokoušel publikovat na facebooku dne 5.prosince 2020 a to v sekci Vědecká filozofie & Fyzika. Jako obvykle jsem byl zablokován. Myslíte si, že je na tom něco špatného?
Doubts. 1/09/12/2020 //Resonance
I would like to greet contemplative and inquisitive people in this way. I have to apologize for my bad English, I'm a little older, I'm retired, so I had to have the post translated Google Translate.
I am very sorry for what I write, I do not want to attack or insult anyone, but I would like to put one matter to order. I don't care about anything more, because there are too many ambiguities around it. This is due to the fact that time slows down at higher speeds. Unfortunately, what is slowing down is not time. These are just atomic clocks with which we try to measure that time, but time itself continues to run at a constant pace. All clocks, even mechanical ones, tend to slow down, but that doesn't mean that when it stops, time will stop. Also, the claim that the atomic clock is delayed at high speed is not entirely accurate. This is because atomic clocks are delayed only when they are exposed to acceleration, deceleration, gravity,
vibrations and fields in general. They do not slow down at steady speed. The reason is that at rest the electron in orbit moves in a circle. This is the shortest possible path it needs to go around once. If this we disrupt the circular path with something, for example a magnetic field, the path will only be longer, it will never be shorter or the same. So an electron that moves in an elongated orbit at the same speed still, gets delayed. That is the reason for claiming that time is slowing down. As you can see, there is nothing mysterious about this. It is only necessary to look at things with a real view.
I try to publish these things, but mostly without success. Last time I tried (12/5/2020), on Facebook, to clarify the origin of the photon in the form of two experiments (short-term and long-term), and according to the assumption I was blocked by vigilant regulators. So I know that many people don't like my view of things around us or find it scandalous or offensive, or they also try to use it for their professional growth.
I will try to send one photo of a machine that I made a long time ago, about 20 years ago. Although it may seem innocent, it is a high-performance machine, something like a Formula 1 engine on steroids. You try to guess what is it about? These things remain my whole life. I wish you a nice day.
A tohle je zase ten článek, který jsem se snažil publikovat na renomovaném serveru resonancescience.org dne 9 prosince 2020 se stejným výsledkem. Neprošel. Stále si myslíte, že je tady všechno v pořádku?
16/01/2023 15:15CET
Je všechno v pořádku s teorií času?
Už je to hodně dávno co pan Einstein zveřejnil svoji slavnou teorii relativity a s tím i problémy kolem běhu času. Nedůvěra přetrvává i po letech co jsou tyhle teorie s námi a tak mi dovolte tyhle pochybnosti sepsat a krátce okomentovat.
V životě jsem se setkal se těmito různými druhy času:
- za prvé je to reálný čas, tedy skutečný čas ve kterém žijeme, pracujeme, spíme a který platí zde i v celém vesmíru. Co o něm mohu říci? Tento čas běží vždy a za jakýchkoli okolností stejnou rychlostí, pouze nám se někdy zdá, jako by to bylo jinak. Běží zde od nepaměti a do nepaměti také běžet bude, takže o něm nemůže nikdo tvrdit, že čas VZNIKL - třeba po velkém třesku. Tam vzniklo něco jiného a hned se k tomu dostanu. Skutečný čas tady bude běžet i když už náš vesmír dávno vezme za své a po čase se tady objeví jiný vesmír. Jejich vědci potom budou zkoumat třeba temnou hmotu nebo temnou energii a zjistí, že tady byl před dávnými časy jiný vesmír a tohle jsou jeho pozůstatky. Jinými slovy, reálný čas tady běžel, běží a bude běžet pořád dál. Nikdy se nemůže ani zpomalit ani zastavit, nebo dokonce vrátit zpět. Je to nehmotná věc a jeho běh tudíž nemá s jakoukoli hmotou naprosto nic společného! Není to tedy nějaký imaginární fenomén, tohle je realita a na ni fyzikální svět poněkud zapoměl.
- další je fyzikální nebo také atomový čas, který primárně vznikl na bázi rotace elektronu kolem jádra. Dnes už je to trochu jinak, ale to na situaci nic nemění protože atomový čas stále vychází z ÚDAJŮ, které nám dávají atomové hodiny. Tento čas nemá samozřejmě s během reálného času naprosto nic společného, tohle je pouze metoda nebo dokonce přímo stroj na měření času a takovému stroji říkáme hodiny. Tím chci říci, že ani atomové hodiny nemohou vypovídat vůbec nic o běhu reálného času, pouze nám ho POMÁHAJÍ MĚŘIT. Nic víc. Pokud se vám tedy vaše atomové hodinky, byť s vodotryskem, opozdí, pak to rozhodně neznamená, že tady budete žít o chvíli déle, spíš to znamená, že vám ujede vlak. Tohle jsou totiž hodiny jako každé jiné.
Tímto se dostávám k dilataci času a pokusům které započali v roce 1971 pánové Joseph Hafele a Richard Keating. Pokus probíhal tak, že každý vzal jedny atomové hodiny a nasedli s nimi do letadla která letěla kolem zeměkoule opačným směrem a po návratu zkontrolovali jejich zpoždění. Na základě těchto údajů potom prohlásili, že dilatace reálného času byla ověřena? No to snad ne! S něčím takovým nemohu vůbec souhlasit. To co mohli tito pánové pouze konstatovat je, že i superpřesné a odolné atomové hodiny v reálném prostředí mohou ztrácet přesnost. Jsou to zkrátka stále jenom hodiny. A ty ztrácejí přesnost podle toho jak je s nimi zacházeno.
A co způsobuje jejich zpoždění? Oficiální prameny tvrdí, že je za tím rychlost, tedy konstantní rychlost. To je další nesmysl. Na přesnost hodin totiž mají vliv pouze faktory které narušují kruhovitost dráhy elektronu na orbitu, tedy zrychlení, zpomalení, vibrace, gravitace, teplo, elektrické a magnetické pole a další, ale v tomto výčtu zásadně schází konstantní rychlost, protože ta kruhovitost dráhy z principu nemůže nijak ovlivnit. Jak už jsem se zmínil dříve, pokud se elektron pohybuje po ideálně kruhové dráze, je to nejkratší možná dráha za jakou může elektron oběhnout kolem jádra a je-li ta kruhovitost jakýmkoli způsobem narušena, vždy už dráha elektronu bude jenom a jenom delší. Tohle se dá jednoduchým způsobem ověřit. Stačí, když položíte jakýkoli druh hodin na vibrační desku a lehce s nimi zakývete. Jiný pokus, vezměte hodiny do centrifugy a měřte vliv zrychlení a přetížení během každé otáčky a vytvořte si graf. Přesto, že hodiny v podstatě stojí na místě, budou nabírat zpoždění.
Ano, tohle je ten čas o kterém hovořil pan Hawking, když prohlásil, že čas vznikl až po velkém třesku nebo že čas bez hmoty nemůže existovat. Pokud se týče fyzikálního času pak měl určitě pravdu. Tento čas započal, když po velkém třesku došlo k jedné zcela mimořádné historické události a to, že první elektron začal obíhat kolem svého jádra. Od tohoto okamžiku můžeme začít uvažovat o čase, který symbolizuje běh našeho vesmíru.
- a nakonec je to relativní čas, což je spíše relativní(zdánlivý) pohled na věc. Teorie relativity mi vždycky připadala jako bloudění nějakého poutníka na poušti, který v dálce uvidí svoji spásu. Vidí tam budovy, jsou tam světla, jezdí tam auta a on to vidí na vlastní oči, dokonce si to může vyfotit a nafilmovat takže má nezvratný důkaz o tom, že tomu tak skutečně bylo. Jenomže jak přijde blíže, tak ke svému zděšení zjistí, že to co viděl a měl za absolutní jistotu, byla bohužel jenom iluze. Arabové tomu říkají fata morgána.
A tím se znovu dostáváme k teorii o čase. Tahle teorie začíná tak, že na zemi stojí nějaký pozorovatel a před ním se mihme na obloze vysokou rychlostí kosmická loď a on vidí, že na té lodi běží čas pomaleji. To je sice pravda, ale o jaký čas se jedná? Může se na lodi zpomalovat skutečný čas a posádka stárnout pomaleji? Samozřejmě že ne. Reálný čas totiž nijak ovlivnit nelze. Odpověď můžeme hledat v myšlenkovém experimentu pana Einsteina, který posadil atom vodíku do vlaku a pak sledoval dráhu elektronu. V klidu, tedy když vlak stojí, obíhá elektron po kruhové dráze, ovšem jakmile se vlak rozjede, dráha elektronu se změní na spirálu a elektron bude tedy obíhat po delší dráze a tím atomové hodiny dostanou zpoždění?
Jaká je správná odpověď na tuhle hádanku? Na lodi která se pohybuje kostantní rychlostí se nebude zpožďovat vůbec nic, pouze našemu pozorovateli se to tak z jeho daleké pozice bude jevit. A ten bude muset svůj verdikt zásadně upravit. Nemůže si dovolit tvrzení, že na lodi která se pohybuje vysokou rychlostí bude posádka stárnout pomaleji, může pouze konstatovat, že z jeho pohledu se ZDÁ, JAKO KDYBY se tam ten reálný, případně i atomový čas opožďoval, protože on to tak vidí. Je to tedy relativní - zdánlivý pohled na věc a jak víme, zdání někdy klame.
Určitě si říkáte, a co matematické ověření? Všechny tyhle teorie jsou přece dokázány, tak co by tady mohlo být špatně? Tyhle důkazy se ovšem týkají pouze fyzikálního a relativního času, tím chci říct, že počítají pouze ODCHYLKU od běhu skutečného tedy reálného času.
No, nebudu to raději dále rozvíjet, nejsem spisovatel, mě se to nakonec ani netýká, ale je doufám jasné, i z tohoto letmého pohledu, že v oficiálním výkladu téhle problematiky je něco poněkud špatně.
Přeji příjemný den.
Blog o fyzice i problémech ze života