. . .

Profesionální urychlovač

obr.1

                                                              29.5.2021CET   16.50
Profesionální urychlovač pro náročné použití.     

Dnes se podíváme na to jak udělat z předchozího stroje něco zajímavějšího a to, jak vytvořit urychlovač pro velmi náročné použití. Podíváme se na problematiku z jiného úhlu.

 Napřed si ujasníme, jaké vlastnosti by takový profesionální urychlovač vlastně měl mít. Za prvé musí mít excelentní tažnou sílu, dále absolutní stabilitu i při nepříznivé situaci jako je náraz, přetížení či vibrace, a hlavně musí mít špičkovou 
regulaci vektoru tažné síly, tedy rychlou, přesně definovanou a stabilní, která umožní strojům i pokročilé manévry, nejen zatáčení ale také klonění, klopení, točení i s precesí a mnohé další. Takový stroj lze získat modifikací předchozího urychlovače, který jsem nazval Proto-Gravitační motor. Bohužel to nebude jednoduchá záležitost. 

 Než se do toho pustím, napřed vysvětlení jednoho pojmu, který používám. Co je to gravitační vazba? Pro představu třeba Měsíc je vázán gravitačně na planetu Zemi, Země na Slunce, Slunce je vázáno na Sagittarius A* atd. Lze si to představit jako lano které je napnuto mezi dvěma objekty a brání jim v tom, aby se od sebe odpoutali. Ovšem vazba vzniká i v mnohem menším měřítku, jako třeba předměty, které se nacházejí na povrchu země. Teorie nám říká, že dva hmotné objekty se budou vždy přitahovat, tedy že ta gravitační vazba mezi nimi vždy vznikne. No a my se dnes podíváme na to, co by se s touto teorií dalo dělat. Podíváme se na jeden zajímavý stroj, který se jmenuje gyroskop, vlastně na jeho jednu část, které říkáme setrvačník. Tento jednoduchý stroj pracuje s gravitačními silami mimořádně dobře. Aby jste si to ověřili, musíte si to vyzkoušet. Navrhuji Vám tři pokusy, ale bude to drahá a taky nebezpečná záležitost. Tyhle experimenty už nejsou zkrátka určeny každému. Vyrobte si několik větších setrvačníků, navrhuji průměr tak 2 metry a tlouštka stěny cca 10 milimetrů a to z hodně kvalitního, kovového materiálu, nejlépe nějaký druh oceli.

 Pokus číslo 1: Vyzvedněte jej do přesně definované výšky, stačí tak 10 metrů a bez toho aby jste jej roztočili ho spusťte na zem. Měříme přesný čas volného pádu, ten je důležitý pro další porovnání. V tomto případě stačí použít i něco levnějšího, třeba nějaký kus závaží.

 Pokus číslo 2: Opět vyzvedněte druhý setrvačník do stejné výše, roztočte jej odhadem na 1000 otáček za vteřinu a spusťte jej tak, aby osa rotace směřovala přesně dolů a měříme dobu letu. Není překvapením, že čas letu bude prokazatelně delší.

 
Trochu Vás zaskočily ty vysoké otáčky? Potom vítejte ve světě vysokých energií. To už k této technologii bohužel patří.
 
 Pokus číslo 3: Vyzvedněte třetí setrvačník do stejné výše, zvyšujte stále otáčky a sledujte jeho chování. To co se bude dít Vás možná překvapí. Při určitých otáčkách se už náš setrvačník bude chovat jinak. Sice bude pozvolna klesat dolů, ale jenom neznatelně, bude mít spíše tendenci stát v prostoru, jako kdyby plaval na hladině a gravitace se ho netýkala, tedy gravitační vazba jakoby ani nevznikla. 

 Co se stalo? Situaci nám objasňuje obrázek.1. Levá, statická polovina obrázku, nám ukazuje situaci, kdy se setrvačník netočí a vidíme, jak jsou dráhy elektronů v každém atomu deformovány gravitací, všechny směřují přímo do středu země. Zde je tedy gravitační vazba maximální.

 Vpravo, na dynamické polovině obrázku, vidíme co udělá odstředivá síla roztočeného setrvačníku s dráhou elektronů. Zejména na okraji se dráhy elektronů vlivem odstředivé síly téměř úplně odklánějí od země a v těchto místech už není vazba v podstatě žádná. Rozbili jsme tedy gravitační vazbu a vyrobili gravitačně nezávislý objekt - tedy skoro nebo téměř úplně. Takže teorie, že se hmotné objekty musí vždy přitahovat zde už neplatí. I tento objekt je ovšem přitahován hlavně ve středu, pokud ho ale odstraníme a necháme rotovat jenom obruč, potom bude gravitační vazba rozbita téměř dokonale 
a tento objekt se bude v gravitačním poli země pohybovat jako kdyby zde žádná gravitace nebyla. Že se kolem toho budou dít divné věci, je jasné, ale to už jsem odbočil.

 Stále řešíme, jak udělat z proto-gravitačního stroje výkonný urychlovač pro náročné použití. Tušíte správně. Hmotný bod "m" u proto-gravitačního motoru nahradíme naším vysoce otáčkovým setrvačníkem. Určitě se mnou souhlasíte, že tohle už je vstupenka do úplně jiného světa a to do světa vysokých energií. A že jeho chování bude krajně nestandartní? Ano, o tom by se daly napsat celé knihy. Důvodem je to, že je zde příliš mnoho nezávislých a přitom proměnných vektorových sil. Zkusme si některé rozebrat.
 
 Připojíme-li na konec hydraulického válce gravitačně nezávislý objekt bude to, jako bychom ho připevnili k nějakému pevnému bodu v prostoru a budeme se k němu přitahovat, takže téměř veškerá síla, kterou umí hydraulika vyvinout, a ta je hodně velká, bude využita pro výsledný tah. To je obrovská výhoda. Další výhodou, možná nepřímou, nebude nutnost použití příliš vysokých otáček hydraulického válce, takže ta hydraulika zde evidentně nebude slabé místo. Určitě je to dobrá volba i s ohledem na stabilitu a přesnost chodu(nastavení vektoru tahu). Není od věci připomenout, že by kvůli vyšší účinnosti měl pracovat ve vakuu.

 Další dominantní silou, která asi nejvíc zamíchá našimi kartami, bude fyzikální jev zvaný gyroskopický efekt, což jsou hodně velké síly, se kterými je nutno počítat. Vychýlíme-li roztočený setrvačník z osy jeho rotace, pak produkuje pěkné portfolio gyroskopických sil, někdo by je mohl nazvat problematické(nepůsobí přirozeným směrem), ale pro nás je to něco jako dar z nebes, protože tyhle síly je možno snadno ovládat a tedy i používat. Tyto síly jsou tak obrovské, že proti nim jsou gravitační síly země jenom jakýsi zcela nepodstatný údaj a původní Proto-gravitacni motor posouvají výkonově na zcela jinou úroveň. O jak velké síly se jedná?  Používají se třeba ke stabilizaci velkých zaoceánských parníků nebo letadlových lodí na rozbouřeném moři, váha lodí dosahuje statisíců tun a přitom jsou to celkem pomalé stroje - otáčky nedosahují ani 200 otáček za vteřinu. A tyhle síly máme k dispozici úplně zadarmo. Není k tomu zapotřebí žádný další stroj, který by je vytvářel. Stačí je pouze ovládat. Na to, aby se celá záležitost mohla dokonale propojit a spolupracovat, musí celek 
pracovat ve čtveřici a nebo ještě lépe v šestici, kde jednotlivé válce budou umístěny jakoby na povrchu koule, čtyři po obvodu, jedna na vrcholu a jedna na spodu. Jejich vzdálenost bude stejná. Bude to vytvářet takové hnízdo nebo shluk. Není to proto aby se vektorové síly eliminovaly, právě naopak - je to proto aby mohli být vhodnou kombinací soustředěny do jednoho svazku a využity pro produkci tažné síly nebo naopak v případě, že není zapotřebí plný tah, je zase umět rozprostřít. Tohle množství dynamických sil vytváří vynikající podmínky pro změnu směru či reverzaci. Ta bude nesmírně efektivní. Tomu také odpovídá složitost regulace celého systému, která bude velmi náročná. Ovšem výsledek bude evidentně stát za to. Tohle už s raketovým či jiným pohonem nemůžeme srovnávat.

 Připouštím, že jde o složitý stroj, jeho vývoj bude hodně zdlouhavý, drahý a také nebezpečný, jestli se do něj vůbec někdo odváží pustit, tipoval bych to na takových dvacet, možná i padesát let, než bude nasazen do praxe, ale se stroji tohoto druhu jsme se už setkali. Mnoho lidí popisovalo setkání se strojem, který nazýváme obecně UFO, a jeho let byl slušně řečeno velmi zvláštní. Stroj měnil směr tak náhle až se to přihlížejícím nezdálo být možné. Podle mého odhadu za tím stojí silný gyroskopický efekt uvnitř hnacího ústrojí. Dojde-li k fokuzaci, tedy soustředění všech gyroskopických sil do jednoho svazku(směru), což je otázka zlomku vteřiny, potom létající stroj dostane extrémní zrychlení což je typický projev tohoto systému. Tyhle stroje jsou schopny během okamžiku získat obrovskou rychlost a zmizet pozorovatelům z dohledu. Na palubě samozřejmě nebude posádka, protože přetížení jsou příliš vysoká. Kdyby takový stroj někde havaroval, jsem si jist, že jeho hnací ústrojí už budeme znát. K takovému stroji bych se dlouho nepřibližoval. Je v něm tolik energie, že kdyby spadl do hluboké řeky, tak ta řeka vaří během několika vteřin v délce mnoha kilometrů. Viděl bych to jako demonstraci technologické nadřazenosti a bylo by vhodné ji ukončit. Tenhle stroj má z principu podobné vlastnosti. Kritickým bodem ve vývoji bude samozřejmě centrální ložisko setrvačníku a pokud nebude tento problém spolehlivě vyřešen, nebude možno projekt dotáhnout do úspěšného konce. A pak ten řídící systém. Zkrotit různorodé dynamické síly tohoto divokého koně nebude evidentně nic jednoduchého. Od konstruktérů to bude vyžadovat hodně netradiční myšlení. Při vývoji bych strikně doporučoval dodržovat vysokou úroveň bezpečnostních opatření a začít s nízkými otáčkami gyroskopu. Připouštím, že práce s vysoce energetickými systémy bude nebezpečná záležitost. Od vojenského využití se distancuji. 

 Tak tohle je první z těch tří projektů, které jsem se snažil realizovat už v roce 1992, ale tuhle druhou část jsem dosud nikde nezveřejnil. I tak si myslím, že na totální revoluci v dopravě je zaděláno až až. Už žádné jachty, ale gyroboaty, které budou umět nejen plavat na vodě, ale také létat či potápět, létající města, místo superbiků budete kupovat motogyra, místo automobilů autogyra a na vrtulníky, letadla či rakety se budete chodit dívat pouze do muzea. Na dovolenou budete jezdit na Měsíc, což je destinace dosažitelná s těmito stroji za pouhých několik hodin. Aby k tomu došlo, je pouze zapotřebí zdvihnout svůj zadeček z té teplé, vyhřáté židličky a začít. Nic víc už to nechce. 

 Všimli jste si, jak se poslední dobou množí zprávy, že byly spatřeny stroje, které vylétají z moře a mizí ve vesmíru? Stále si myslíte, že to jsou pouze stroje mimozemšťanů? Já už si to nemyslím. Třicet let je přece jenom dlouhá doba na zvládnutí této technologie, takže mi to přijde, že jsem tady nepublikoval ani nic nového. A co raketa Elona Muska? Nezdá se Vám, že toho kouře za raketovými motory je poněkud málo? Není to pouze výfuk agregátu na výrobu elektrické energie, který pohání tyhle systémy? Otázkou tedy zůstává, kdy to praskne. Jenom se obávám, aby to nebylo při příležitosti nějaké hodně špatné 
události.

 Původně jsem chtěl v technologii kolem gyroskopu pokračovat, ale uvědomil jsem si, že bych se pohyboval na příliš tenkém ledě. Chtěl jsem ještě zkusit stroj na rychlé a velmi přesné dělení zejména krystalických materiálů, třeba waferů, no a hlavně komunikaci na gravitačních vlnách, přesněji řečeno, za pomocí gravitační vazby, jenže tohle už dnes není ani aktuální, viz kvantová provázanost. Potřeboval bych alespoň jeden jediný pokus, abych si svoje předpoklady ověřil,  jedná se hlavně o ohyb gravitačního toku, což je zcela mimo mé možnosti. Kdyby se potvrdily, otevřely by se nám úplně nové obzory. Třeba - mimozemské civilizace se nás rozhodně nesnaží kontaktovat pomocí rádiových signálů, na to je zapotřebí zcela jiné, mnohem rychlejší, přenosové médium. Takže nyní je to z mé strany všechno. Pokud se nic nestane, tak už to taky tak zůstane. Berte to hlavně jako inspiraci pro vlastní tvorbu. Přeji pěkný den.

Rudolf Kalvoda

 


Webové stránky zdarma