Rezonanční urychlovač 27.2.2021
Tento urychlovač sice řadím do kategorie gravitačních, ale tvorba tahu zde není jenom o modulaci odstředivých sil. Repliku vidíte na fotografii nahoře. Je to zdánlivě jednoduché zařízení, které potřebuje ke své činnosti pouze elektromotor, ovšem jeho stavba vyžaduje rozsáhlé znalosti. Pokud už budete vědět jak na to, potom samotná výroba bude velmi levná a je to tedy vhodné pro velkosériovou výrobu. Pokud bych si mohl tipnout, majitelé dopravních firem provozující dálkovou dopravu budou tyhle stroje v budoucnu provozovat po tisících. Poprvé jsem o tomto stroji uvažoval už někdy v 70tých letech, ale vzhledem k tomu, že nemám žádné výrobní prostředky musela realizace počkat až na rok 2000, kdy se mi podařilo sehnat ta ozubená kola. Je to první a také jediný prototyp, který jsem vytvořil. Stavba se příliš nezdařila. Podařilo se mi to zprovoznit jenom jednou a na krátký okamžik.
Prototyp vidíte na obrázku nahoře a princip fungování vidíte na skice, která je přiložena. Stroj je tvořen mechanickou sestavou, která volně prochází středem otáčení. Sestává ze dvou kladívek z nerezové oceli, ocelové osy, dvou pružin a dvou zajišťovacích matic. Tato sestava je v klidu pomocí dvou pružin stabilizována přesně ve středu, takže poloměry r1 a r2 jsou totožné. Po roztočení se kladívka dostanou do bodu značeného jako "A", to je asi 15 stupňů nad horizontální rovinou a do sebe narazí. Je to stejný efekt, jako když vezmete kladivo a vší silou uhodíte na kovadlinu. Tento mechanický impulz spouští vlastní běh stroje. Celá mechanická sestava se odrazí a začne stlačovat pružinu směrem do středu za současného otáčení hřídele až do bodu "B", kdy je energie impulzu vyčerpána a pružina začíná vracet celou sestavu směrem dolů. Celý takt je ukončen v bodě "C" a začíná se znovu od bodu "A". Trochu si rozebereme některé pasáže, hlavně bod "B". Všiměte si zejména jak rozdílné jsou r1 a r2. Rozdíl jejich odstředivých sil je tedy značný. A do toho ještě přichází tlak od spodu přes pružinu. Výsledný tah je potom součtem obou sil. V tomto bodě pružina nikdy nesmí být stlačena až na doraz, aby nedošlo k jejímu poškození. Možná by to chtělo speciální tvar pružiny, třeba soudečkové, které dobře snáší stlačení na doraz. Tento stroj může efektivně pracovat pouze při vysokých otáčkách cca stovky možná tisíce otáček za vteřinu. Asi vám dochází, že může pracovat jen při určitých otáčkách a při nich dochází k jevu zvanému rezonance. Tyto otáčky jsou jedinečné. Při těchto otáčkách se stroj zklidní a ozývá se jenom lehké bzučení. Pokud je regulační automat nedokáže udržet, stroj vypadne z rezonance a přestane plnit svoji funkci. Z toho také vyplývají výhody a nevýhody celého zařízení. Vzhledem k rezonanci bude mít obrovský výkon, něco jako motor formule 1 na steroidech, ale při sebemenším nárazu, třeba jenom drcnutí, vypadne z funkce a může dojít k havárii. Také je jasné, že není možno regulovat výkon, alespoň ne přímo, stroj pracuje buď na 100 procent nebo vůbec. Tím ovšem nechci tvrdit, že výkon v praxi nelze regulovat vůbec. Stačí jej pouze odklánět od vertikální osy. Efektivita přeměny elektrické energie na tah je zde ovšem vynikající, ze všech urychlovačů, které znám, asi úplně nejlepší. Taktéž reverzace chodu je jednoduchá. Pouhou změnou směru otáčení.
Ač je to jednoduchý stroj, jeho výroba už tak jednoduchá nebude. První věc o kterou se musíme postarat je přesnost výroby, hlavně průchod hřídele osou otáčení a dále přesnost s jakou do sebe narazí kladívka. Dojde-li k uklouznutí na kladívkách ty se potom ulomí, což je fatální věc. Dále je nutné dodržet hmotnost mechanických sestav no a hlavně ty pružiny. Kvalita pružin je asi to nejdůležitější. Jejich mechanické vlastnosti musí být spárované a jejich vlastnosti se nesmí s časem měnit. Na kvalitě pružin totiž závisí životnost stroje, která teoreticky může být neomezená. Pokud jimi chcete pohánět kosmické stroje pro dosažení dalekých planet, potom polovinu letu bude stroj zrychlovat, samozřejmě 1G(tj. 9.8ms-2 jak jinak?), a druhou polovinu letu zpomalovat. Takto lze dosáhnout i daleké planety v reálném čase a na lodi navíc bude stále běžná gravitace, na jakou je posádka zvyklá tady na zemi, což jim velmi usnadní cestu. Zkuste si třeba spočítat, za jak dlouho dosáhnete planety Mars. Počítáme-li vzdálenost 60 milionů kilometrů a zrychlení (zpomalení) 1G, pak cesta teoreticky potrvá jen něco málo přes 3 dny! To je co? Zkusíte se účastnit souboje o přistání na Marsu a být tam jako první? Technologii pohonu už máte. Přeji mnoho štěstí.
Už při prvním návrhu zařízení je nutné řešit samotný rozběh stroje(a doběh), což já jsem u prototypu neučinil a tak byl rozběh příliš dramatická záležitost, která hrozila rozbitím celého prototypu. Navrhuji při rozběhu oddálit oběžná kola(stačí pár milimetrů) aby se kladívka při rozběhu nedotýkala a po dosažení rezonančních otáček je přirazit k sobě. Na regulátoru otáček potom bude tyto otáčky udržet i při zvýšené zátěži. Tak bude rozběh vcelku jednoduchá a bezpečná záležitost.
Pro mě je to už stará záležitost, ale před několika lety jsem zažil těžký šok. Dostala se mi do ruky kniha od Hartwiga Hausdorfa "Když si bohové hrají na boha". Při pročítání jsem narazil na stranu 165, kde jsou popisovány nálezy u říček Narada, Kožim, Balbaňu a dalších z let 1991 až 93, stáří sedimentů ve kterých se našly a tím pádem i artefaktů se odhaduje na 20 až 300 tisíc let! viz třeba protokol č.18/495 ze dne 29 listopadu 1995 a úplmě jsem strnul. Škoda, že vám tady nemohu poskytnout snímky, na to bych potřeboval autorská práva(nutno vyhledat).
Nepochybně fragnenty rezonančního urychlovače, říkal jsem si tehdy, ale vrtalo mi hlavou, proč ty pružiny jsou tak na těsno? A pak mi to došlo. Tohle je totiž extrémně sofistikovaná záležitost. Něco jako druhá generace ve vývoji. Všiml jsem si, že na hřídeli jsou podélné rýhy! Pochopitelně. Pokusím se to osvětlit. Každá pružina má spoustu parametrů a nás při této příležitosti zajímá vnitřní průměr, který se pří stlačování zvětšuje a při roztahování zmenšuje. Tohoto jevu se tady využívá ke zkrocení rozdivočelého stroje, který prošel přetížením. Při nadměrném roztažení pružina hřídel pevně obejme čímž ho
přibrzdí(vzniknou rýhy) a tím ho vrátí zpět do funkce. To je vynikající. Dávám palec nahoru. Zdá se, že naši mimozemští konstruktéři byli odborníci na úrovni. Dále mě zajímalo, proč jsou ty fragmenty tak malé nebo spíše ještě menší. Napřed jsem si říkal že při tak obrovském výkonu jaký tenhle stroj nabízí, je zmenšování přirozený vývoj, ale co je moc to je moc. Tak miniaturní urychlovače nemůžou přece pohánět velkou dopravní loď? Napadlo mě, že každá loď musí mít nějaké černé skříňky, které se během havárie v desítkách odpoutají od lodě a monitorují prostor kolem sebe. Snímají pak kamerami okolí, jestli tam třeba není druhá loď, vyměňuje si informace s hlavním počítačem a pochopitelně i mezi sebou navzájem, tak aby každá černá skříňka měla veškeré informace ze všech možných zdrojů. No a po ukončení akce je uloží na bezpečné místo, třeba na planetu, kde po dlouhou dobu může čekat na vyzvednutí. Kdyby tato teorie byla správná, znamenalo by to jediné. Tady muselo dojít k havárii mimozemské lodě! A tak jsem začal pátrat. Takovým věcem se sice nevěnuji, ale tohle mi nedalo. Nahrál jsem si program Google Earth, který byl už tehdy hodně podrobný, a začal hledat. Hned první den jsem měl nález. Nevím jistě, jestli je to přesně to co jsem hledal, ale skutečnosti tomu víc než odpovídají. Zkuste se na to podívat i Vy, je to u města Barnaul na Altaji. Zde je jasně vidět, že loď se přiblížila z obvyklého severovýchodního směru, třeba jako Tunguzký meteorit, a je vidět kde také skončila. Zanechala po sobě třeba ty neskutečně rovné kanály, což nasvědčuje vysoké rychlosti, a za nimi ukončila svůj běh. Ty obrovské rozměry jsou ale neskutečné, což by tak odpovídalo velké obchodní lodi. Chtělo by to nějakou expedici.
Připouštím, že rezonanční urychlovač se od gravitační teorie poněkud odklání, ale tak už to v životě chodí. Snažil jsem se nabídnout tenhle vynález Spacex i Blue Origin, ale nestál jsem jim ani za odpověď. Asi mají lepší technologii - raketový motor. Takže nyní všichni, kteří máte zájem, máte právo tenhle vynález vyrábět a také prodávat, je to pro vaši firmu výrobní náplň alespoň na tisíc let, ale nemáte právo si jej nechat patentovat. Tohle právo si ponechám. Je to evidentně technologie UFO a říkám si, že když to používájí ONI, tak proč bychom to nemohli používat i my?
To je k rezonančnímu urychlovači asi všechno. Je to stroj budoucnosti, ale tady na zemi nebudou mít velké použití. Pro pohon létajících automobilů, jako třeba ve filmu "Pátý element" je zapotřebí něco stabilnějšího a snáze regulovatelnějšího. A na standartní urychlovač se podíváme příště.
Rudolf Kalvoda
service.senthuria@gmail.com
Blog o fyzice i problémech ze života