O původu gravitačních sil 13.2.2021
Je to už mnoho let zpět co jsem uvažoval nad tím, jak využít gravitační síly, někdy od roku 1970 to je v době kdy mi bylo 15 let. Od té doby se mnohé změnilo - bohužel. Nemohu pochopit, jak je možné, že se o téhle problematice nemluví, jako by to byla tajná záležitost vyvolených. Vůbec si nemyslím, že jsem jediný člověk, který do tohoto tajemství pronikl, takže se pokusím uvést tyhle záležitosti na pravou míru, aby se s toho stala všeobecně známá věc, pokud ovšem nebudou tyhle stránky zablokovány. Čehož se obávám. Pokud se to podaří, pak se i tahle civilizace posune konečně dopředu a bude moci dostát svým závazkům. Hlavní povinností každé civilizace je šířit život do vesmíru. To jaksi bez pardonu. Život je totiž velmi vzácná věc a pokud už někde vznikl, je naší povinností ho chránit. Ale bez gravitačních urychlovačů a technologií které s tím souvisí, to nepůjde. Tento článek má za úkol vás seznámit s teorií, aby jste byli schopni stavět urychlovače na gravitačním principu pro libovolné použití a jak uvidíte, nic na tom není. Zkuste se napřed podívat na film Pátý element(The Fifth element). Tady vidíte názorně létající automobily jak fungují v reálu. Tohle by jste měli být po přečtení tohoto článku schopni vytvářet. No a v dalších článcích se podíváme na nějaké konkrétní řešení a souvislosti, aby jste nemuseli všechno vymýšlet od začátku.
Gravitační síly jsou pro mnohé vědce stále velkou neznámou, mnozí mají za to, že je to jenom převlečený magnetizmus, ale není tomu tak. Tyto dvě síly se sice setkávají, ale spolupracují jenom málo. Než začnu, je nutné si uvědomit, že obě síly mají dynamický charakter a jsou založeny na rotaci elektronu kolem jádra. Tohle mají obě síly společné, ale princip je jiný. Na to abychom se na problém podívali trochu blíže je nutné si náš vesmír hodně zjednodušit.
Představme si úplně prázdný prostor ve kterém není žádná hmota ani jakékoliv pole. Do tohoto prostoru vložíme jeden jediný atom vodíku. Pokud si situaci nakreslíme na papír, pak elektron bude obíhat pouze v rovině papíru, což je další zjednodušení. Kdyby k takové situaci došlo v praxi, co by to znamenalo? V této pozici se bude elektron pohybovat stejně jako v závitu cívky a bude tudíž produkovat elektromagnetické pole. Tohle pole bude tedy kolmé k rovině našeho papíru. No a teď ta důležitá otázka. Může se tenhle atom samovolně pohnout z místa a nabýt nějakou rychlost? Odpověď je jasná. Nemůže. V této pozici zůstane atom stát trvale na místě.
Pojďme dále. Vložme do blízkosti druhý atom vodíku a jeho elektron bude taktéž obíhat v rovině našeho papíru. Co se stane? Pohnou se oba atomy? Pohnou a to samozřejmě směrem k sobě. Co za tím vězí? Odpovědí jsou gravitační síly - ale jak vznikají? Odpověď na tuhle otázku není až zas tak složitá jak by se mohlo na první pohled zdát. Klíčem je porušení kruhovitosti dráhy elektronu na orbitu. Za normálních okolností je dráha kruhová ale dostaneli se do blízkosti druhého atomu ten jej začne přitahovat k sobě a dráha se změní na ovál podobný vejci, kde špičky budou mířit směrem k sobě. No a tady už přichází na řadu to hlavní. Vzhledem k tomu, že elektron je hmotný objekt, pak při kruhovém pohybu vykazuje odstředivou sílu a to podle vzorce Fc = m.r.ω2. Jinými slovy při ideálně kruhovém pohybu se součet odstředivých sil během jedné otáčky vyruší, protože všechny parametry na pravé straně rovnice jsou stejné. Ten hlavní parametr je poloměr otáčení r a ten nás zajímá. Tohle je klíč ke gravitačním silám. Stačí totiž porušit kruhovitost dráhy elektronu a obě atomové struktury se dají do pohybu. Součet odstředivých sil už nebude nulový a tak se atomy dají do pohybu ve směru výsledného vektoru - to znamená k sobě.
Gravitace je ovšem velmi široké téma, ale momentálně nás nemusí nic dalšího zajímat. Prozatím to stačí. Takže jak definovat gravitační sílu? Ta vzniká modulací odstředivé síly elektronu během jedné otáčky a to změnou jeho poloměru otáčení. Síly gravitační působí v rovině našeho papíru a jsou tedy na magnetické síly kolmé což je dost podstatný rozdíl.
Dokážete už s těmito informacemi zkonstruovat nějaký systém? Možností máte na tisíce. Zkusím Vám ještě ukázat jak by měl vypadat ideální urychlovač. Nejsou tady sice řešeny parazitní horizontální síly ale řešení je víc než jednoduché. Stačí mechanicky propojit dva nebo více urychlovačů ve vodorovném směru a zabepečit jejich protisměrný synchronní chod. A to není problém. Na obrázku nahoře máte jeho pracovní charakteristiku. V horní polovině označené UP je poloměr otáčení r maximální a ve druhé, označené DN, je nulový. Takže v horní části budou odstředivé síly maximální zatímco v dolní nulové. To je pro vyvození tahu podstatné.
Aby jste pochopili jak velké síly zde panují, zkusíme si spočítat nějaký konkrétní příklad. První příklad, mějme hmotný bod o váze 1kg, který rotuje na poloměru 1 metr rychlostí 100 otáček za vteřinu, což není nijak moc. Odstředivá síla má podle vzorce Fc = m.r.ω2, to je 1 * 1 *(2 * 3.14 * 100)2, hodnotu 394,384N, to znamená, že tento zcela jednoduchý stroj může pohnout balvanem o hmotnosti téměř 40 tun! A to je jenom začátek. Zkusíme zdvihnout hmotnost na 10kg a otáčky na 200 otáček za sekundu. Výsledek je 15,775,360N. To už je hodně velká síla. Trvale však můžeme z teoretického hlediska používat pouze asi 40 procent, což je takový teoretický práh použitelnosti. Takže tento zcela jednoduchý a malý stroj může vyzvednout ze země do kosmu náklad o hmotmosti 600 tun! Dáme-li dohromady 10 urychlovačů pak je to už 6,000 tun. Takto těžké lodě potom mohou nejen startovat, ale i přistávat přímo na planetě jako celek a poté znovu startovat.
Zdá se vám to pořád málo? Tak zkuste zdvihnout otáčky..
Použité vzorce ω=2.π.n; Fc = m.r.ω2;
Nicméně se stále pohybujeme na teoretické úrovni. Je nepochybné, že se takový tvar pracovní křivky nikdy v praxi nepodaří dosáhnout a tak se příště podíváme na nějaké konkrétní řešení. Ač se zdá, že teoretický práh použitelnosti není možno překročit, uvidíme že i to se vhodným konstrukčním uspořádáním dá. Rozebereme si rezonanční urychlovač.
Jedna poznámka mimo téma. Nechápu jak někdo může tvrdit, že kosmonauty ve vesmíru bude ohrožovat radiace a že to pro ně představuje vážné nebezpečí. To je sice pravda, vzpomínám si jak NASA plánuje radiační ochranu na Marsu pomocí vysušených výkalů, které bude posádka přikládat na stěny obytného komplexu(odporné), ale copak tohle je nějaký problém na řešení? Je nutné si uvědomit proč nemáme radiaci tady na zemi. Chrání nás přece magnetické pole země no a to je problém strčit kosmonautům do ruksaku kus magnetu? Nebudu to radši komentovat. Mě se tyhle věci nakonec ani netýkají..
Rudolf Kalvoda service.senthuria@gmail.com
Blog o fyzice i problémech ze života